Naším cílem bylo zdolat horu v Čechách ze všech nejvyšší, naším základním táborem bylo Strážné a malebná chatička na svahu Krkonoš.
K překvapení některých členů týmu byla cesta do kopce, avšak výstup jsme si krátili společenskými hrami jako Slovní fotbal nebo Hádej, kdo jsem. Když ubývaly síly, pohled na zelené vrcholky nás vždy nabil optimismem a silou pokračovat. Jelikož náš Art Director již od Špindlu trval na tom, že si na Luční boudě prostě musíme dát borůvkový koláč, nedalo se jinak než udělat zastávku právě tam a dát si onen pověstný koláč.
Těsně pod vrcholem nastalo menší drama, když se nám ztratil náš CEO, nicméně vše dobře dopadlo a na vrcholku jsme se opět šťastně (s)hledali. Nahoře na hoře jsme se společně vyfotili na památku a také na důkaz našemu markeťákovi, který jet nemohl, aby nám věřil. Bylo tam krásně, avšak stále jsme měli půlku trasy před sebou a zásoby jídla se již tenčily, neboť jsme jejich množství zapomněli vynásobit dvěma.
Kdo by chtěl amatérsky tvrdit, že dolů se jde líp, pěkně by se pletl. Kamenné schody jsou kamenné schody, ovšem sestup nám zpestřil inženýr Vacek svým zpěvem, my ostatní jsme funivě pobrukovali do rytmu.
Teď již můžeme s klidným srdcem říct, že jsme všichni byli na Sněžce a těšit se na další výpravu. Slyšeli jsme, že podobně vysoká hora je někde v Himalájích, tak to asi na podzim zkusíme.
